STŘEDOZEMÍM PO SEZONĚ PLOUTI: TURECKÝ MED
Před námi se objevují obrysy pevniny: Turecko, stát nejen rozsáhlý a početný, podle nejposlednějších odhadů (2007) obyvatel 75 milionů čili víc než Francie (62 milionů), Velká Británie (60), Itálie (59). S pominutím Ruska, o němž se vlastně neví, kde na Urale vlastně končí Evropa, na tomto kontinentě tyhle Turky svým počtem svého obyvatelstva přetrumfne pouze Německo, jejich bývalý spojenec v prohrané první světové válce. Nakolik – hodně či málo – se potomci ottomanského impéria pokládají za součást Evropy? Kdysi jí schlamstli pořádný kus, až k Vídni se prorubali. Snaha jejich nynější vlády o členství v Evropské unii, k níž by tak přibyli vetřelci z 98 procent mohamedánští, vyvolává děs na mnohých adresách. Přistáváme v přístavu Antalya a při prvním rozkoukávání se po okolí si připomínám Vietnam: Nikoliv někdejší válku, ale pozdější běsnění živlů, nám zabránivších v seznámení s ostrovem Hainan, ale s pádnou dokumentací podobné spouště, jak takový tajfun dovede pořádně okolím zamést. V Turecku rovněž ledacos roztříštěno, vyzmizíkováno. Stejně jako ambice Hainanu konkurovat francouzské Riviéře, o týž cíl usiluje turecká Antalya. Když živly neřádí, klima je tam perfektní. a tamější přímořská oblast se už náramně podobá španělské Costa Brava. Projíždíme podél mnohých kilometrů dlouhé moderní výstavbě hotelů, kondominií, vábící Evropany i k dlouhodobému pobytu. Sleduji míjející nápisy, oceňuji osvícenou iniciativu modernizátora Ataturka zavést latinskou abecedu, odhaduji smysl sdělení s tolika umlauty. Tři takové v pouhém jednom slově. Přinutili jsme se k nákupu suvenýrů, přivézt takové nevyhnutelnosti. Záplavy totožného zboží, prodavači mě vábí, za šos tahají, já smlouvat nedovedu, nechci, ptám se jich, zda se jim jejich povolání líbí a oni nadšeně přikyvují.
– – –
Na Rotterdamu jsme zakoupili excursion – výlet s doprovodem za plno peněz – 200 dolarů na osobu. U toho učinit rozhodnutí o preferenci zda většího zájmu o minulost či dobu přítomnou. Zpravidla se nepoženu do džungle, abych se kochal operními zážitky, ač tedy přímo na rovníku v brazilské vnitrozemské výspě Manaus lze vychutnat díla mistrů kalibru Verdiho či Pucciniho. (Začátkem minulého století tam měli vystupovat i Caruso a Destinová, takoví titáni.) Něco jsem měl už našprtáno, a energická průvodkyně chrlila informace v nezvládnutelných dávkách, přeskakováním století a tisícileti, čemuž jsem vesměs jen bezmocně přikyvoval: Údajné imperium Hittitů – jedno, dvě i dokonce tři T – v letech 1600 – 1400 před Kristem….
Střídání jakýchsi Phrygians a Achaeans…
Proslulá trojská válka kolem roku 1200 B.C., Homérem v jeho Iliádě nesmrtelně vyjádřená…
V 7.století B.C. jacísi Cimmerians (že by příbuzní Járy Cimrmana?) se objevili…
V 6.století následováni Peršany, spoustu spouště činící…
Ve 4.století B.C. důrazně se prosazoval Alexander Veliký…
Doba řecko-římské civilizace, od 1.století B.C. nejbohatší éra Anatolie, vláda Říma v oblasti známé jako Asia Minor. Pilné budování silnic, mostů, vodovodů, lázní, chrámů, amfiteátrů…
Ve 4.století anno domini se úspěšně prosazuje křesťanství…Císař Justinián v 6.století. Byzanc, říše východořímská, výstavba Sophia Basilica, jedna z nejmohutnějších tehdejší doby…
Konflikty s Křižáky, 10. – 14.století…
Okupace Balkánu (14.stol.) znovudobytí Španělska ( 15.stol.), Evropa zastavila Turky před branami Vídně (1579 a 1683)… hlava mi z toho všeho brní.
– – –
Průvodkyně nám rozdala volňásky k jednomu bezplatnému použítí vzorně čísté W.C. jakož i vstupenky do areálu Aspendos – amfiteátr, nejlíp zachovaná divadelní prostora z 2.století, schody do výše 100 metrů, s kapacitou pro téměř 20.000 diváků. Představemí se tam konají až do dnešní doby. Vítal nás tam sličný chlapík v autentické římské uniformě, svalnatý centurion. Toto někdejší mohutné město vodou zásoboval víc než 20 kilometrů dlouhý aquedukt, jehož části dosud setrvávají, a tam ve stínu místní vesničanky prodávají všelijaké tretky a citrusové ovoce, jehož se v okolí rodí habaděj. Největší dojem nejen z toho dne, ale celého tureckého pobytu na mě udělala památka jménem Perge – původní adresa někdejšího města takového jména, k jehož založení došlo po prohrané trojské válce. Vládli tam Peršané až do roku 333 B.C., když se dostavil Alexander Veliký a město se mu bez boje vzdalo. Na prostoře značného rozsahu došlo k vybudování divadla, stadionu, bran, náměstí, chrámů, basilik. Vznikly fontány, lázně, kolonády, acropolis i nekropolis. Nikde jinde jsem neviděl rozsáhlejší dědictví antiky, s možností tam kdekoliv do značných dálav bloumat, sloupů se dotýkat, vsugerovat si pocity pradávných dob – přitom v doslechu a téměř dosahu současných, takové pocity určitě nesdílejících oveček. Tady někde stával svatostánek bohyně Diany, kde římský senátor Gaius Verres se údajně zmocnil většího množství zlata. Tak ho v roce 79 B.C. v senátu obvinil jeho kolega Cicero, proslulý orátor a jurista. Kradlo se už tehdy a o to víc v současných moderních dobách.
