Ota Ulč: STŘEDOZEMÍM PO SEZONĚ – Turecko

STŘEDOZEMÍM PO SEZONĚ PLOUTI: TURECKÝ MED

Před námi se objevují obrysy pevniny: Turecko, stát nejen rozsáhlý a početný, podle nejposlednějších odhadů (2007) obyvatel 75 milionů čili víc než Francie (62 milionů), Velká Británie (60), Itálie (59). S pominutím Ruska, o němž se vlastně neví, kde na Urale vlastně končí Evropa, na tomto kontinentě tyhle Turky svým počtem svého obyvatelstva přetrumfne pouze Německo, jejich bývalý spojenec v prohrané první světové válce. Nakolik – hodně či málo – se potomci ottomanského impéria pokládají za součást Evropy? Kdysi jí schlamstli pořádný kus, až k Vídni se prorubali. Snaha jejich nynější vlády o členství v Evropské unii, k níž by tak přibyli vetřelci z 98 procent mohamedánští, vyvolává děs na mnohých adresách. Přistáváme v přístavu Antalya a při prvním rozkoukávání se po okolí si připomínám Vietnam: Nikoliv někdejší válku, ale pozdější běsnění živlů, nám zabránivších v seznámení s ostrovem Hainan, ale s pádnou dokumentací podobné spouště, jak takový tajfun dovede pořádně okolím zamést. V Turecku rovněž ledacos roztříštěno, vyzmizíkováno. Stejně jako ambice Hainanu konkurovat francouzské Riviéře, o týž cíl usiluje turecká Antalya. Když živly neřádí, klima je tam perfektní. a tamější přímořská oblast se už náramně podobá španělské Costa Brava. Projíždíme podél mnohých kilometrů dlouhé moderní výstavbě hotelů, kondominií, vábící Evropany i k dlouhodobému pobytu. Sleduji míjející nápisy, oceňuji osvícenou iniciativu modernizátora Ataturka zavést latinskou abecedu, odhaduji smysl sdělení s tolika umlauty. Tři takové v pouhém jednom slově. Přinutili jsme se k nákupu suvenýrů, přivézt takové nevyhnutelnosti. Záplavy totožného zboží, prodavači mě vábí, za šos tahají, já smlouvat nedovedu, nechci, ptám se jich, zda se jim jejich povolání líbí a oni nadšeně přikyvují.
– – –

Na Rotterdamu jsme zakoupili excursion – výlet s doprovodem za plno peněz – 200 dolarů na osobu. U toho učinit rozhodnutí o preferenci zda většího zájmu o minulost či dobu přítomnou. Zpravidla se nepoženu do džungle, abych se kochal operními zážitky, ač tedy přímo na rovníku v brazilské vnitrozemské výspě Manaus lze vychutnat díla mistrů kalibru Verdiho či Pucciniho. (Začátkem minulého století tam měli vystupovat i Caruso a Destinová, takoví titáni.) Něco jsem měl už našprtáno, a energická průvodkyně chrlila informace v nezvládnutelných dávkách, přeskakováním století a tisícileti, čemuž jsem vesměs jen bezmocně přikyvoval: Údajné imperium Hittitů – jedno, dvě i dokonce tři T – v letech 1600 – 1400 před Kristem….
Střídání jakýchsi Phrygians a Achaeans…
Proslulá trojská válka kolem roku 1200 B.C., Homérem v jeho Iliádě nesmrtelně vyjádřená…
V 7.století B.C. jacísi Cimmerians (že by příbuzní Járy Cimrmana?) se objevili…
V 6.století následováni Peršany, spoustu spouště činící…
Ve 4.století B.C. důrazně se prosazoval Alexander Veliký…
Doba řecko-římské civilizace, od 1.století B.C. nejbohatší éra Anatolie, vláda Říma v oblasti známé jako Asia Minor. Pilné budování silnic, mostů, vodovodů, lázní, chrámů, amfiteátrů…
Ve 4.století anno domini se úspěšně prosazuje křesťanství…Císař Justinián v 6.století. Byzanc, říše východořímská, výstavba Sophia Basilica, jedna z nejmohutnějších tehdejší doby…
Konflikty s Křižáky, 10. – 14.století…
Okupace Balkánu (14.stol.) znovudobytí Španělska ( 15.stol.), Evropa zastavila Turky před branami Vídně (1579 a 1683)… hlava mi z toho všeho brní.
– – –

Průvodkyně nám rozdala volňásky k jednomu bezplatnému použítí vzorně čísté W.C. jakož i vstupenky do areálu Aspendos – amfiteátr, nejlíp zachovaná divadelní prostora z 2.století, schody do výše 100 metrů, s kapacitou pro téměř 20.000 diváků. Představemí se tam konají až do dnešní doby. Vítal nás tam sličný chlapík v autentické římské uniformě, svalnatý centurion. Toto někdejší mohutné město vodou zásoboval víc než 20 kilometrů dlouhý aquedukt, jehož části dosud setrvávají, a tam ve stínu místní vesničanky prodávají všelijaké tretky a citrusové ovoce, jehož se v okolí rodí habaděj. Největší dojem nejen z toho dne, ale celého tureckého pobytu na mě udělala památka jménem Perge – původní adresa někdejšího města takového jména, k jehož založení došlo po prohrané trojské válce. Vládli tam Peršané až do roku 333 B.C., když se dostavil Alexander Veliký a město se mu bez boje vzdalo. Na prostoře značného rozsahu došlo k vybudování divadla, stadionu, bran, náměstí, chrámů, basilik. Vznikly fontány, lázně, kolonády, acropolis i nekropolis. Nikde jinde jsem neviděl rozsáhlejší dědictví antiky, s možností tam kdekoliv do značných dálav bloumat, sloupů se dotýkat, vsugerovat si pocity pradávných dob – přitom v doslechu a téměř dosahu současných, takové pocity určitě nesdílejících oveček. Tady někde stával svatostánek bohyně Diany, kde římský senátor Gaius Verres se údajně zmocnil většího množství zlata. Tak ho v roce 79 B.C. v senátu obvinil jeho kolega Cicero, proslulý orátor a jurista. Kradlo se už tehdy a o to víc v současných moderních dobách.

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on pinterest
Share on reddit
Share on tumblr
Share on google
Share on email

Podobné články

Cestovateľský denník Gustáva Murína – 15.5.2010

Turecko – štyridsať rokov po…                                            2.  diel    Deň plný stretnutí. Najskôr som sa stretol z históriou. Prehliadka bitevných polí z 1. svetovej vojny