Pola Negri (vlastným menom Barbara Apolonia Chalupec; * 3. január 1897, Lipno, Poľsko – † 1. august 1987, San Antonio, Texas, USA) bola americká herečka, hviezda nemého filmu. Jej otec Juraj Chalupec pochádzal zo slovenskej obce Nesluša, pracoval ako drotár. Matka Eleonora Kielczewská bola Poľka zo schudobnenej šľachtickej rodiny.
Dosiahla svetovej slávy počas zlatej éry Hollywoodu a európskeho filmu, pre jej tragédické a ženské role. Pola Negri bola prvou európskou filmovou hviezdou pozvanou do Hollywoodu, a stala sa jednou z najpopulárnejších herečiek v americkom nemom filme. Tiež odštartovala niekoľko dôležitých módnych dámskych trendov, ktoré sú stále inšpiráciou módneho dámskeho priemyslu. Jej pestrá kariéra zahŕňala prácu ako herečka v divadle a varieté, ako speváčka a umelkyňa a baletka.
Byla jediným dítětem chudých rodičů a poté, co byl její otec (chudý slovenský imigrant) zadržen Rusy a deportován na Sibiř, ji matka vychovávala sama. V roce 1902 se obě přestěhovaly do Varšavy, kde žily ve velké bídě. Barbara údajně cvičila na baletní škole v Petrohradě, pro tuberkulózu však byla nucena s tančením přestat. Aby unikla bídě, přihlásila se na varšavskou Královskou akademii dramatických umění a začala se věnovat herectví. V 17 letech již vystupovala v Polsku jako známá divadelní herečka a objevila se i v několika filmech (debutovala v roce 1914 snímkem OTROKYNĚ SMYSLŮ).
V této době přijala pseudonym “Pola Negri” (podle italské básnířky, Ada Negri). Objevila se v různých polských filmech: ŽENA, ZVÍŘE, STUDENTI, ROŠŤÁKOVA MILENKA (Kochanka apasza) a v sérii TAJEMSTVÍ VARŠAVY. Během své krátké varšavské filmové kariéry si získala značnou popularitu. Hrála s mnoha renomovanými polskými herci té doby. V 1917 jí její popularita přinesla možnost odjet do Berlína, kde se objevila v několika filmech režisérů agentury UFA, jako byli Max Reinhardt a Ernst Lubitsch. Jeden z jejích filmů v režii Lubitsche, MADAM DUBARRY (1919), byl v Americe promítán pod názvem PASSION a úspěch byl tak velký, že v roce 1922 dostala ona i režisér nabídku na práci v Hollywoodu.
Její cizokrajný půvab byl mezi diváky ve 20. letech velmi oblíbený (Lubitschova komedie FORBIDDEN PARADISE z roku 1924 s Adolphem Menjou, Stillerův válečný HOTEL IMPERIAL,1927), pozornost na sebe přitahovala také svými románky s herci úrovně Charlese Chaplina a Rudolpha Valentina. Jedna z nejpopulárnějších hollywoodských hereček své doby (a jistě nejbohatší žena ve filmovém byznysu toho času) žila v losangelském paláci vystavěném po vzoru Bílého domu. Její popularita však měla začít rychle upadat.
Po Valentinově smrti (1926) způsobila Negri mediální senzaci prohlášením, že spolu chystali svatbu. Doprovázela vlak s jeho tělem z New Yorku až do Los Angeles a při každém zastavení pózovala fotografům. Na pohřbu několikrát “omdlela” a na Valentinovu rakev dala umístit velké květinové aranžmá tvořené písmeny svého jména (P-O-L-A), zřetelné na fotografiích v tisku od pobřeží k pobřeží. Navzdory široké publicitě mnoho Valentinových přátel prohlašovalo, že žádná svatba připravována nebyla a odsoudilo její chování jako pouhopouhou sebepropagaci. Negri měla údajně Valentinovu fotografii na nočním stolku až do konce života a tvrdila, že byl její velkou láskou. Za její projevy ji pomlouvala zejména herečka Tallulah Bankheadová, jiní, jako například Mary Pickfordová (velkorysá zastánkyně a podporovatelka mnoha problémových hereček té doby) a Valentinův bratr Alberto, Polu bránili.
Její “vamp” styl ovšem pomalu vycházel z módy a příchod zvuku ji hodil klacek pod nohy: cizí přízvuk publikum nepřijalo. Jak uvedla Negri: “Přešli od Poly k Polaroidu.” Navíc kodex pro filmovou produkci vydaný roku 1930, tzv. Hays Code, bránil Negri při natáčení v užívání pro ni typických “technik”, pro které byla tak populární v Evropě. Zákaz “vášnivých scén” a “zdlouhavého a smyslného líbání” se ukázal být pro její americkou kariéru zničující. Po rozvodu s Eugeniuszem Dąbskim (1919-1922) se Negri v květnu roku 1927 provdala za Sergeho Mdivaniho (Mdivani o sobě prohlašoval, že je gruzínským princem a jeho bratr měl za ženu herečku Mae Murrayovou).
V roce 1928 natočila svůj poslední film pro Paramount Pictures s názvem ŽENA Z MOSKVY, po boku Normana Kerryho. Film byl teprve jejím druhým zvukovým (prvním byl LOVES OF AN ACTRESS, rovněž z roku 1928) a Paramount jí odmítl prodloužit smlouvu proto, že jí diváci, díky jejímu silnému polskému přízvuku, údajně špatně rozuměli. V roce 1929 Negri během úpadku přišla o většinu prostředků, s Mdivanim se rozvedla a vrátila zpátky do Evropy. V Anglii ještě ve stejném roce pak natočila drama THE WAY OF LOST SOULS, známém také jako THE WOMAN HE SCORNED…
Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Pola_Negri
https://www.csfd.sk/tvorca/6150-pola-negri/biografia/
Pola Negri bola prvá Európanka, ktorá si podmanila Hollywood
Spracoval: Gustáv Murín
